Tonight I want to tell you,
How much I'm in love with you
I wanted to tell you,
That you are everything for me in this world         
 

Překlad textu z písničky Embsah - zpěv Ali Amiri

No, za dobu, kdy jsem tu psala naposledy se toho změnilo hodně.... změnila jsem se já, pár přátel, lásky...

Jsem ráda, že nyní mám partnera, se kterým si připadám po všech stránkách šťastná :) Více to rozebírat nebudu, mohlo by to vyvolat fámy :D

Co mě poslední dobou dovedlo vytočit byly dva články na serveru musical.cz - tedy spíše diskuze pod články. Nechápu, jak lidé (ještě pod

Většina neví, někdo tuší.... ale On, mého srdce šampión :) ... to snad ani nejde, abych ho popsala... Je to člověk se srdcem na pravém místě, člověk,který mi rozumí a se kterým mám opravdu hodně společného...

Jsem šťastná, že je to mezi námi takové, jaké to je a že když jsme spolu je to to nejkrásnější co v té chvíli může být...Jsem mu strašně vděčná... za všechno!!

Takže doufám,že tohle krásné ještě na dlouhou chvíli zůstane... :-* :-* :-*

Už po několik týdnů jsem strašně šťastná. Je mi s ním nádherně a jsme rádi, že naše cesty osud takto zkřížil. Neuvěřitelně mi pomáhá jeho přítomnost nebo vědomí, že se v budoucnu zase na chvíli uvidíme. Máme pár společných plánů, které se nám v průběhu budoucnosti snad vyplní, alespoň některé :)

No, a tím, že se směrem vzhůru pohybuje jedna část života, jdou za ní i ty ostatní :) škola, tancování, poznávání života atd. Škola je v pohodě, až na to, že mě 16. března čeká obhajoba ročníkové práce na téma "hvězdy muzikálového nebe" v podobě 15 minutového mluveného projevu, což není mou silnou stránkou... a od 17. března jedu na týden do Anglie poznat tamní kulturu a rozmluvit se :) Takže to bude další zkouška...

Uvidíme, jak mi dopadne další zkušební konkurz, každopádně zkušenost to bude. Stejně, jako byla zkušenost workshop pod vedením Michaela Schumachera - nebojte se, řídit jsem se neučila :) byl to cca 4 hodinový seminář na téma improvizace vedený v AJ - což byl docela záhul na mozkové závity, ale zvládla jsem to a moc jsem si to užila :) 6. února mě čeká další workshop. Dále jsem ráda za kurzy na Nové Scéně Národního divadla, což mě posouvá dál v technice moderního tance :)

Doufám,že mi tyhle příjemné dny vydrží co nejdéle ....

Tak tu máme skoro půlku října a já jsem v plném proudu... Jsem moc ráda, že v kurzech,které vedu jsou moc šikovné holčiny a moc si to užíváme...mé soukromé hodiny, které jsem si díky Bohu našla a velké dík patří Páje, za to, že do toho se mnou šla mi určitě přinesou ovace, protože je to přesně to, co jsem potřebovala...

Arabština, která mi začala tuto sobotu byla v celku v poklidu následná hodina a půl s člověkem, který má v mém srdíčku velké místo neměla chybu a jsem moc ráda,že se to uskutečnilo a těším se na další shledání...

Tanec, Arabština, škola, ročníková práce, Aisa, kamarádi - to vše se snažím stíhat, a zatím se mi to snad daří, díky lidem, kteří stojí při mě a odhání ode mne chmury, které se o mě pokouší,ale vím, že vždy je na každém místě někdo, kdo mě v danou chvíli podrží...

Takže doufám,že se máte tak skvěle jako já a užívejme si sluníčka, které na nás znovu kouká :o)

No, co říct...

Skvělá nálada mě díky Bohu neopouští, jen mi hatí plány nemoc, která hned první týden skolika mou tělesnou schránku...Ještě že týden se vším všudy začíná až od víkendu 18. a 19. září jinak bych asi umřela..Docela se začínám bát, že jsem si toho nabrala hodně a nezvládnu to :( Dvakrát týdně učit, o víkendu 3 hodiny tancování ... bude zajímavé, jestli zvládnu do toho školu bez učení...a to jsem ještě chtěla v týdnu standartní kurzy...Noo, držte mi palce, ať se po prvním měsíci nesesypu... :o)

Ač se to zdá nemožné, můj život se už pomalu třetím dnem zvedá výš a výš :o)

Dostala jsem svou druhou práci - externí pracovní pedagog a těším se na kurz "pedagogického minima" - opět jsem se sekla v tom,když jsem tvrdila,že ze mě učitel nikdy nebude :o) Jsou i jiné možnosti jak roztančit sál :o) Ať už jako pedagog, nebo se mi třeba naskytne příležitost ve videoklipu, různých akcích atd. - jsem ráda,že se to žene dopředu :o)

Vztahy - všechny se ustálily a já jsem ráda za to, jak to je :o) Jeden,pro mě důležitý člověk,kterému jsem neskutečně zavázána mě chápe, a jsem ráda,že máme tak skvělý vztah,jaký máme...a já jsem mu do konce života vděčná, že mi je velikánskou oporou, stejně jako moji další přátelé a některé hvězdy ze showbyznysu :o)

Takže škola, která mě kupodivu nenarušíla tento rok plány je taky v celku fajn, jak jsem prvních pár dní zjistila, takže doufám,že mi tahle optimistická nálada vydrží co nejdéle a ještě se třeba i zvedne :o))

No fůj, stydím se!

Pěkně dlouhou dobu jsem tu nebyla...ale ono to extra nešlo, protože se pořád něco dělo :o) Táákže, mě zbývá do nástupu na OA - 3. ročník pouhý týden, takže bych měla pohnout zadkem a kouknout na nějaké to učivo :o) Moje rekapitulace dvou měsíců je tak 50% na 50% takže tak nějak u mě normálně :o)

Začnu začátkem prázdnin,kdy jsem se svými rodiči odjela na dovolenou na ostrov Samos, ačkoliv já jsem chtěla spíše na blízký východ, ale mé prosby nebyly vyslyšeny...O prázdninách jsem našla svou druhou práci, která mě bude jistě bavit, začínám u nás učit děti :o) každou středu devadesát minut...samozřejmě od září také začnou mé pravidelné návštěvy hodin Tomáše Kuťáka,které si nemůžu nechat ujít...

Mezidobý prázdnin probíhalo klidně a užila jsem si i víkendovku u Pitrofů, každoroční a mou poslední akci v rámci FK ... tam jsem si vyslechla názor na svůj tanec od Vlaďky Skalové a Toma Berouna - potěšilo mě,že pozitivní ... a ráda jsem byla i za jejich radu ohledně mé taneční budoucnosti...a sice to,že konzervatoř pouštím z hlavy a tancovat budu pokud možno na "vedlejšák"...

Takže od září budu muset zase pořádně máknout, udělat rados pár lidem v mém okolí a konečně jsem se rozhodla,že dám sbohem stereotypu a začnu se otvírat novým možnostem života...nárazové akce, vztahy atd. :o)

Jsem ráda,pokud jste mému blogu zůstali věrní a doufám,že se sem budete vracet :o)

Tak jsem zase dostala chuť dostat ze sebe pár věcí...nějak jsem ráda,že konečně končí školn rok a já si tak dva měsíce odočinu od časného vstávání a učení se nepodstatných informací do školních lavic...ale zase mám více času přemýšlet nad tématem zvaném "vztah"...v tom člověku jsem našla důvěru, našla jsem v něm něhu a snad i trochu lásky..ale mám prostě pocit, že když udělám to, co cítím, bude to špatně...skončí to...

O prázdninách budu asi nejvíce tancovat, to je jediný způsob, jak vypustit pocity a nemuset nikomu vysvětlovat, proč se to děje...od září začínám učit u nás ve městě jazz a muzikál - tak jsem ráda, že budu mít další taneční aktivitu navíc ...

O jisté lidi jsem za tento rok přišla, jistí lidé přibyli a jsem za ně vděčná - jak se říká, několik jich odejde a další přijdou...prostě to tak má být a já se v tom nehodlám pitvat..stojím si za vším, co jsem řekla a udělala a nehodlám z toho ustupovat...

takže zítra hurá pro vysvědčení a pak další dva měsíce zaslouženého volna...

Konečně se můj život zvedá na delší dobu do kladných hodnot...dokázala jsem se začít radovat z maličkostí a nezabývat se maličkostmi...dokáži se na chvíli odpoutat od myšlenek a žít jenom okamžikem, nezabývat se otázkami co by bylo,kdyby... mohlo to být takhle... a tak dále. Však to znáte...

Konečně zase mohu po pěti týdnech na taneční parket - ikdyž jsem včera zjistila,že se teda slušně bojím udělat otočku nebo "holubičku" na pravé noze, ale to se časem snad ztratí. Konečně se probouzí sluníčko, a i to, mimo jiné, mi vdechuje štěstí do mého života...psaní příběhů, tancování, lidičky kolem mě, divadlo, moje zvířátka - znovu uvažuju, že zřídím akvárko - ale nevím,zda rodiče povolí... :o) Ale akvárko mám,snad se někde najdou i kamínky, krmivo a rybičky by se koupily :D ale asi to nechám na vhodnější dobu...

Prostě život jde konečně dopředu a to ve všech směrech!!!

Mám jen tak blbej pocit,nebo se vážně lidi okolo mě začínají ztrácet a ignorovat mě? Jen nechápu proč,ať to klidně udělají, ale řeknou mi důvod,proč se ode mě distanvují. Protože mě to u většiny z nich hrozně mrzí...mám je ráda :o(

Nechápu to, ve škole už jsem opět skoro sama a přestávky trávím mlčením v lavici, ne že bych s někým konverzovala, připadám si všude jak páté kolo u vozu...Konečně jsem začala zase tancovat, ale bojím se sobot, protože i můj trenér mě úspěšně ignoruje :( I ten kvůli kterému jsem tancovat nepřestala...to tedy připíšu jeho velké pracovní vytíženosti a doufám, že se to z(s)praví...

Fakt tenhle můj život stojí za jedno velký kuloví, kromě pár dnů,jakožto světlých výjimek...