Tonight I want to tell you,
How much I'm in love with you
I wanted to tell you,
That you are everything for me in this world         
 

Překlad textu z písničky Embsah - zpěv Ali Amiri

No fůj, stydím se!

Pěkně dlouhou dobu jsem tu nebyla...ale ono to extra nešlo, protože se pořád něco dělo :o) Táákže, mě zbývá do nástupu na OA - 3. ročník pouhý týden, takže bych měla pohnout zadkem a kouknout na nějaké to učivo :o) Moje rekapitulace dvou měsíců je tak 50% na 50% takže tak nějak u mě normálně :o)

Začnu začátkem prázdnin,kdy jsem se svými rodiči odjela na dovolenou na ostrov Samos, ačkoliv já jsem chtěla spíše na blízký východ, ale mé prosby nebyly vyslyšeny...O prázdninách jsem našla svou druhou práci, která mě bude jistě bavit, začínám u nás učit děti :o) každou středu devadesát minut...samozřejmě od září také začnou mé pravidelné návštěvy hodin Tomáše Kuťáka,které si nemůžu nechat ujít...

Mezidobý prázdnin probíhalo klidně a užila jsem si i víkendovku u Pitrofů, každoroční a mou poslední akci v rámci FK ... tam jsem si vyslechla názor na svůj tanec od Vlaďky Skalové a Toma Berouna - potěšilo mě,že pozitivní ... a ráda jsem byla i za jejich radu ohledně mé taneční budoucnosti...a sice to,že konzervatoř pouštím z hlavy a tancovat budu pokud možno na "vedlejšák"...

Takže od září budu muset zase pořádně máknout, udělat rados pár lidem v mém okolí a konečně jsem se rozhodla,že dám sbohem stereotypu a začnu se otvírat novým možnostem života...nárazové akce, vztahy atd. :o)

Jsem ráda,pokud jste mému blogu zůstali věrní a doufám,že se sem budete vracet :o)

Tak jsem zase dostala chuť dostat ze sebe pár věcí...nějak jsem ráda,že konečně končí školn rok a já si tak dva měsíce odočinu od časného vstávání a učení se nepodstatných informací do školních lavic...ale zase mám více času přemýšlet nad tématem zvaném "vztah"...v tom člověku jsem našla důvěru, našla jsem v něm něhu a snad i trochu lásky..ale mám prostě pocit, že když udělám to, co cítím, bude to špatně...skončí to...

O prázdninách budu asi nejvíce tancovat, to je jediný způsob, jak vypustit pocity a nemuset nikomu vysvětlovat, proč se to děje...od září začínám učit u nás ve městě jazz a muzikál - tak jsem ráda, že budu mít další taneční aktivitu navíc ...

O jisté lidi jsem za tento rok přišla, jistí lidé přibyli a jsem za ně vděčná - jak se říká, několik jich odejde a další přijdou...prostě to tak má být a já se v tom nehodlám pitvat..stojím si za vším, co jsem řekla a udělala a nehodlám z toho ustupovat...

takže zítra hurá pro vysvědčení a pak další dva měsíce zaslouženého volna...

Konečně se můj život zvedá na delší dobu do kladných hodnot...dokázala jsem se začít radovat z maličkostí a nezabývat se maličkostmi...dokáži se na chvíli odpoutat od myšlenek a žít jenom okamžikem, nezabývat se otázkami co by bylo,kdyby... mohlo to být takhle... a tak dále. Však to znáte...

Konečně zase mohu po pěti týdnech na taneční parket - ikdyž jsem včera zjistila,že se teda slušně bojím udělat otočku nebo "holubičku" na pravé noze, ale to se časem snad ztratí. Konečně se probouzí sluníčko, a i to, mimo jiné, mi vdechuje štěstí do mého života...psaní příběhů, tancování, lidičky kolem mě, divadlo, moje zvířátka - znovu uvažuju, že zřídím akvárko - ale nevím,zda rodiče povolí... :o) Ale akvárko mám,snad se někde najdou i kamínky, krmivo a rybičky by se koupily :D ale asi to nechám na vhodnější dobu...

Prostě život jde konečně dopředu a to ve všech směrech!!!

Mám jen tak blbej pocit,nebo se vážně lidi okolo mě začínají ztrácet a ignorovat mě? Jen nechápu proč,ať to klidně udělají, ale řeknou mi důvod,proč se ode mě distanvují. Protože mě to u většiny z nich hrozně mrzí...mám je ráda :o(

Nechápu to, ve škole už jsem opět skoro sama a přestávky trávím mlčením v lavici, ne že bych s někým konverzovala, připadám si všude jak páté kolo u vozu...Konečně jsem začala zase tancovat, ale bojím se sobot, protože i můj trenér mě úspěšně ignoruje :( I ten kvůli kterému jsem tancovat nepřestala...to tedy připíšu jeho velké pracovní vytíženosti a doufám, že se to z(s)praví...

Fakt tenhle můj život stojí za jedno velký kuloví, kromě pár dnů,jakožto světlých výjimek...

Já jsem si myslela, že se můj život od minulého týdne zvedne nahoru. Smířila jsem se s tím, že platonickou lásku prostě nemůžu přenést do reality, začala jsem tancovat naplno, snažím se věnovat škole, budoucímu životu... copak to jde, pokud je člověk jen jako jedna polovina?

Podle mě to prostě nejde... vím,že mám možnost být s člověkem, kterého mám moc ráda, ale bohužel pro mě, bohudík pro něj, má svůj život, do kterého nechci a ani nesmím zasahovat... Moc mě to mrzí, snažím se vyvarovat zasahování do cizích životů,ale bohužel u tohoto člověka se mi to asi nepovede... mám moc ráda jeho blízkost, ale poté následují výčitky... proč?Proč,když se třeba nikdy nic nestane?! Jen si zpříjemníme chvíle, na tom přece nic není...

Bohužel své výdaje financí musím trochu krotit, proto se mé taneční hodiny zcvrkly ze 4 hodin týdně na 3 hodiny týdně, což je 4 hodiny čistého tanečního času za týden, a to pro mě málo, potřebovala bych víc, ale nedá se nic dělat...

Za chvíli bude za mnou druhý ročník středoškolského studia a já nemám nic do čtenářského deníku k maturitě, asi se budu muset spolehnout na svého věrného přítele zvaný internet.... Začala jsem se taky zajímat o povinnou četbu na svou vysněnou vysokou školu, což je Univerzita Karlova obor Arabistika a dějiny a kultura islámských zemí... tak uvidíme, pokud to nevyjde, mám jistotu, že můžu na rok odjet do Ameriky a zdokonalovat si svou znalost Anglického jazyka...

Tak já jdu udělat tu kupu věcí, co mám před sebou mějte se fajn!

Tak se nám to pomalu blíží... já už opět ležím v posteli s rýmou a teploměrem, který ukazuje 37,4°C takže dnešní návštěva Prahy za účelem nákupů a zpříjemnění dne s jistým človíčkem opět padá...což mě neuvěřitelně mrzí...

Je několik dnů po obdarování svých blízkých a já jsem si zatím užila první dárek. To bylo navštívení Národního Divadla na baletním představení Louskáček a tedy, klobouk

Tak to je fakt na dvě věci. Počasí hnusný, že by člověk nejraději usnul a probudil se, až by bylo zase teplo. Do toho mi opět začaly mé osobní problémy, které většina mého okolí bere už jako samozřejmost. Jo, vždyť jsem přece psychicky labilní a nemožná. Jsem jen debilní článek tohohle světa. Já jsem ta, která ze všeho dělá drama a já jsem ta, která si všechno moc bere...

MILOVAT...slovo,

Páni, to jsem ale ostuda. Už pěkně dlouho tady nic nepřibylo. No, ono asi ani nebyl důvod. Nic zvláštního se nestalo, kromě rozlámaných kostí z baletu, který mě ale ještě pořád nepřestal bavit a je to skvělé odreagování. Jo, jsem sice střevo, nezvednu nohu totálně vysoko, protože mi to moje kyčle prostě nedovolí. No zítra začíná moje první hodina Arabštiny, na kterou se velmi těším. Jsem zvědavá hlavně na písmo.Další moje myšlenky jsou pořád na stejné téma, pořád my sídlí v hlavě 3 osoby, z čehož na dvě musím zapomenout a na tu třetí se velmi těším, až se uvidíme. Ale jména si nechám pro sebe:-)

Doufám, že mi desátého října vyjde muzikál Mona Lisa a že si jeden z aktérů nezmění termín, až zjistí,že tam půjdu :D Pokud byste někdo viděl MV, tak že ho prosím o odpověď na maila, o kterém ví, že jsem mu ho posílala. Je tam docela důležitá odpověď...

No, co bych Vám tak ještě řekla, škola mě baví. Těším se na další dny, protože tak nějak zjišťuju, že snad mám pořád pro koho na tom světě být, jelikož někomu na mě pořád záleží. A třeba by mě i někdo mohl mít rád, když toho není schopen ten, co je XXX tisíc kilometrů vzdušnou čarou daleko. Tak zítra Vám podám informace o tom, jaká byla moje první hodina orietnálního jazyka.

-)Tak se mějte a kdo by chtěl , může mi napsat, ať už sem, nebo na mailika nebo SMSku :)  Mám Vás ráda!

Tak jsem ve čtvrtek 10.9 absolvovala svou první hodinu baletu.Když jsem se převlékla a vešla na sál, trochu jsem se podivila. Bylo nás tam jenom asi 10 z toho jeden chlap. Ostatní holky, byly všechny minimálně o 6 let strarší jak já. Máme tam jednu angličanku a  jednu slovenku. Když si trenérka vyzkoušela

Juchůů, první týden mám za sebou. Sice jsem myslela, že tento den už nepřežiju a po ekonomice si půjdu hodit mašli, ale nakonec jsem to přeseděla a jsem doma i s výplatou z brigády. Přede mnou dva dny volna a pak celých pět dní zase školy. Né, že by mě škola přímo otravovala, sedím tam i ráda, ale mohly by ty hodiny udělat zajímavější. Na příští týden už máme slíbené 2 písemky. Z  matiky a